Věrná duše

Psi žijí v bohatém světě pachů, který si lidé velkou měrou ani neuvědomují. Výběrovým chovem se u některých plemen omezila efektivita vizuální komunikace, a tak se pro domácí psy může stát důležitější pachová komunikace. Různé osobní pachy z vyměšovacích žláz dovolují individuální identifikaci během vzájemného ovlivňování psů. Psi umisťují pach do prostředí ve formě moči, výkalů, výměšků análních a meziprstních žláz. Tyto pachové signály užívají psi pro delší účinnost, informace zůstává v prostředí v prodlouženém časovém intervalu i za nepřítomnosti odesílatele. Na druhou stranu jim nevadí ani terénní překážky a nejsou tak energeticky náročné. Pachové signály přinášejí celou řadu důležitých informací, z kterých se příjemce dozví nejen jakého pohlaví byl vysílající jedinec, jeho reprodukční připravenost, postavení v hierarchii, stáří, ale i jakou potravu měl v poslední době. Jejich nevýhodou je však to, že nemohou odrážet aktuální změny emočního stavu, ve srovnání s vizuálními nebo akustickými signály. Pachové signály mají i další význam, odstrašují druhé jedince stejného druhu i v době nepřítomnosti značkovatele nebo mohou dát určitou informaci o jeho velikosti a síle. Lze říct, že podobně jako vlci i psi doslova šetří močí, aby mohli co nejlépe označit své teritorium. Při značkování se uplatňuje i anální pachová žláza, která produkuje hnědý, silně aromatický sekret. Svůj význam mají i pachové žlázky na hlavě.

Psí smysl pro pachy je velmi vyvinutý. Mohou vnímat mnoho pachů i v nízkých koncentracích a rozlišovat je v rušném prostředí plném jiných pachů. Tato schopnost byla využívaná při výběrovém chovu barvářů a dalších loveckých psů, kteří demonstrují výskyt hledaného pachu různým chováním.

Anatomicky jsou psi obdařeni velkou plochou čichové sliznice. Čichová oblast nosní sliznice dospělého člověka je velká asi 3 cm², zatímco u průměrného psa zabírá plochu téměř 130 cm² a je složená do záhybů, které oddělují pachy od vdechovaného vzduchu. Průměrný pes má na sliznici svého nosu asi 220 milionů čichových receptorů, zatímco průměrný člověk jen 5 milionů. Je u nich významná i funkce Jacobsonova orgánu. Jacobsonův orgán je kanálek obsahující nervy a cévy, spojující nosní a ústní dutinu, vede skrz tvrdé patro a má vývod v horní čelisti za prostředními řezáky. Předává čichové informace z ústní dutiny do nosní, což znamená, že pes vnímá chuť i pach látek současně. Psi při tom cvakají zuby a sliní, což umožňuje lepší přenos pachových částic. Psi nedokáží „flémovat“ tak, jak je tomu u jiných druhů zvířat, místo toho vystrkují jazyk a opět ho rychle zasouvají za horní řezáky. Funkce Jacobsonova orgánu nebyla u psů ještě dobře prostudována, ale pravděpodobně má velký význam při odhalování samice v říji popřípadě v dalších aspektech pohlavního chování.

Od nejranějšího věku všichni psi projevují zájem o moč a výkaly. Očichávají je a mohou se nad nimi také sami vyprazdňovat. Moč a výkaly obsahují pachové podněty, které mohou pomoci při identifikaci jedince a zjistit jeho přítomnost. Tyto značky mohou také signalizovat blízkost cizince nebo hranice svého teritoria (domovského areálu). Čerstvost značky může signalizovat, že odesílatel odešel teprve nedávno. To je jeden z mechanismů, kterým např. vlci mohou zhodnotit hustotu osídlení svým druhem, právě tak jako rozsah teritoria. Uložená moč je užívána pro sdělení informace. Fena tak může poukázat na fázi svého reprodukčního příp. estrálního cyklu, protože zkušení samci jsou schopni poznat samici v říji podle pachu její moči. Zvláštností u samců je označování vyvýšených míst, každé malým množstvím moči. Sdělují tak pohlaví a identitu právě tak jako postavení v hierarchii. Psi mají sklon přeznačkovat moč ostatních psů. Stejně jako u vlků může být značkování močí užíváno při označování teritoria a maskování pachů vetřelců. Mezi vlky všichni členové rozpoznají hraniční pachové body svého teritoria, a proto se vzruší, když v těchto místech naleznou značku od neznámého jedince. V takových případech dochází k opakovanému přeznačkování. Přičichávání k výkalům ostatních psů na výstavách a jiných hromadných akcích a užívání jich jako pachového sdělení není jasné. Schopnost rozlišovat důvěrně známé výkaly od neznámých je odvozena rovněž od vlků. Vlci mají tendenci vyprazdňovat se u cest podél domovského areálu. U hranic mohou tyto značky sloužit jako signál „nevstupovat“. Osamělí vlci inklinují k zanechávání výkalů tak, aby nemohly být objeveny.

Při vítání zkoumá obvykle dominantní pes místa výskytu žláz na těle, která zahrnují hlavu, oblast genitálií a anální oblast. Pokud se známí psi znovu představují po delší době nepřítomnosti, často tráví svůj čas v průvodním jevu očichávání anální oblasti. Když se k sobě přiblíží dva samci, dominantní samec zvedne svůj ocas a nechá si od podřízeného očichat anální oblast. Zároveň může také dominantní samec zkoumat níže postaveného. Je typické, že podřízený pes drží svůj ocas stažený, aby zabránil přičichnutí k anální oblasti. Obsah análních žláz normálně vytéká během vyprazdňování, což dovoluje zjistit identitu výkalů na základě pachu, který může být sociálně významný. Existují biochemické rozdíly ve složení výměšků análních žláz psů na různé úrovni společenského postavení. Psi užívají výměšky análních žláz k rozlišování pohlaví, fyziologického stavu a identity.

Diplomová práce - KOMUNIKACE MEZI PSY, Ing. Michaela Máslová, 2006