Vývoj sdělovacích signálů u psů
Pro funkční sdělovací systém musí být signály produkovány odesílatelem tak, aby jim příjemce rozuměl. Mechanismy pro úspěšnou signalizaci a rozpoznání jsou zformované přirozeným výběrem. Signály produkované jako součást úspěšného přežití a reprodukce se stávají stále účinnějšími. Konkurenční boj o potravu, místo k odpočinku a další omezené zdroje podstatné pro přežití a reprodukci poskytuje jednu ze základních podmínek pro přirozený výběr. Konkurence je drahá. Vyžaduje čas a energii, a pokud zahrnuje boj, může vést až ke zranění nebo dokonce smrti. Jedním ze způsobů, jak se psi vyhýbají nebezpečným bojům, je právě komunikace. Jak vývoj komunikace signalizuje, jisté charakteristické rysy zlepšují srozumitelnost a zvyšují chápání signálů. Tyto rysy jsou zvláště důležité během komunikace v „rušném prostředí“, přes které může být přijímající zvíře neschopné identifikovat některé signály. Tyto jsou pak pro snadnější rozpoznatelnost záměrně vyjadřovány přehnaně a v nadbytku. Rozpoznatelnost je hlavním ze signálů produkovaných v „rušném prostředí”, kde je přítomno mnoho jedinců. Nadbytek redukuje chyby v odhalení a rozpoznání signálů. Nadbytek dovolí příjemci identifikovat signál, dokonce i když rozpozná pouze jednu z jeho složek. Nejjednodušší způsob vyjádření nadbytku je opakování. Například opakované vrčení jednoho psa na jiného. Tento nadbytek zajistí, aby byl signál přijat. Nadbytek může fungovat i složitěji. Je-li např. psí výhrůžka zobrazována v nadbytku, je poskytnuta duplicitně v mnoha zobrazených součástech. Tyto součásti zobrazené tělem, hlavou, ušima a polohou ocasu signalizují stejnou informaci. Hrozbu pes vyjadřuje svraštěním kůže na hřbetě nosu, odhalením špičáků a vrčením.
Ačkoli existují důkazy, že schopnost vysílání některých signálů je vrozená, učení hraje v komunikaci důležitou roli, zvláště u savců, kteří žijí ve společenských skupinách, jako např. psi. Nervové procesy, které usnadní schopnost rozpoznávat jednotlivé rysy členů skupiny a vzpomínka na tyto rysy jsou důležité pro jejich pozdější identifikaci. Během vzájemného setkávání se psi seznamují s pachem nebo hlasem členů skupiny; zvířata se tak naučí rozlišovat mezi cizími a vlastními. Subjektivně získaná informace některého jedince se následně může předávat z generace na generaci.
Postoje jsou vzory chování, které fungují jako signály. Můžeme je chápat buď jako signály jednoduché nebo jako komplexy složené z několika dílčích signálů. Časem se z některých projevů vyvinuly rituály, u kterých postupně došlo k určité změně komunikační funkce, ale zvýšila se tím jejich efektivita jako signálu. Takto vyjádřené signály mají základ v různých projevech. Jedním z nich může být naznačení nebo neúplné provedení pohybu typického pro zamýšlenou akci. Např. zvednutí pysků je příkladem rituálního vyjádření úmyslu kousnout. Rituálem se může stát také samovolná a ochranná odpověď. Zježení srsti je samovolná reakce na vzrušení, které se stalo rituálem pro optické zvětšení velikosti těla, ať už jako součást útočného nebo obraného psího postavení. V některých situacích může u zvířete nastat stav, při kterém je motivováno vykonávat zároveň více protichůdných aktivit, které mu to však svou podstatou nedovolují, jako je např. útok a ústup. Jelikož nemůže vykonávat obě tyto aktivity současně, musí použít další formu chování, kterou vyjádří svůj postoj k dané situaci, což může být přesměrované nebo neadekvátní chování. Přesměrované chování je zaměřeno na jiný objekt, než který vyvolal podnět. Neadekvátní chování je chování nesouvisející, které se zdá být funkčně vedlejší pro danou situaci - příkladem je zívání a úprava srsti.
Darwin vytvořil tzv. „princip protikladů“. Poukázal na extrémní rozdíly v chování mezi hrozícími a podřizujícími se psy. Tyto rozdíly jsou vyjádřeny signály, které mají opačný význam a jsou velice zřetelné, aby se předešlo dvojsmyslu. Dominantní pes dává najevo svou velikost a podřízený pes se tak má jevit malý.
Rovněž zvukové signály jsou protikladné. Hluboké zvuky jako vrčení jsou užívány v nepřátelských souvislostech, zatímco vyšší zvuky jako kňučení jsou užívány jako výraz podřízení. Tento systém protikladů se vyvíjel nejspíš proto, že fyzicky větší jedinci jsou schopni produkovat hluboké zvuky nízké frekvence a velikost je důležitý faktor pro úspěch v boji. Zvířata se tak mohou vyhnout jedincům produkujícím hlubší zvuky než vydávají sama, protože předpokládají, že protivník je větší a silnější. Agresivní hluboké zvuky musí být snadno rozlišitelné od vyšších uklidňujících a musí tak minimalizovat šanci na vyvolání nepřátelské odezvy.
Diplomová práce - KOMUNIKACE MEZI PSY, Ing. Michaela Máslová, 2006